4 – 5. den – Canberra

Ráno jsem vstal dříve a šel jsem se projít po krátkém trailu kolem kempu. Vyfotil jsem si papoušky u kempu a vyrazil směr karavan. Po cestě mě zastavil Australan, který jel zrovna na svatbu syna do Melbourne a hrozně si se mnou chtěl vykládat. Vyprávěl mi o cestování, o ptácích, synově práci a o tom, kam bych měl zajít. Australani jsou hodně milí a slušně řečeno komunikativní (= neskutečně ukecaní). V obchodě s vybavením pro kutily (kde jsem si musel koupit elektrický kabel do karavanu = nějak mi jej v půjčovně zapomněli přibalit) jsem narazil na hardcore Australana a tam jsem měl co dělat, abych pochopil co, mi říká. Australština je pro mě zatím, co se týče akcentu, nejsložitější na poslouchání, snad se to zlepší (zlatá americká angličtina:), používají hodně zkratek.

Přejezd z Melbourne do Canberry byl dlouhý přes 600 km a trval cca 7 hodin včetně přestávky v Albury. Byl to můj první velký přejezd z mnoha (cca 4500 km). Po cestě jsem měl spoustu času sledovat okolí, a proto sepisuji několik poznatků z dálnice. Rychlost je tu omezena maximálně na 110 km/h, osobně ani víc se svým karavánkem jet nemůžu, protože při vyšších rychlostech se mnou jakýkoliv poryv větru či mulda zametá, jak vychřice strašákem v poli. Po cestě jsem si všiml mnoha vtipných cedulí, podle mě jsou Australani na cedule mistři, mají ceduli snad na všechno. Klokan, koala, člověk na koni, cyklista, upozornění, že si policie hlídá opilé řidiče, jaké je nebezpečí požáru, mnoho variací na to, že si máte odpočinout (microsleep is fast killer, …). Cesta po dálnici je hodně klikatá a vlnitá, proto to omezení rychlosti. Když už to někdo fičel náhodou trošku rychleji, o pár desítek km jsem ho již viděl ve spárech policie. Na dálnici mají také kamery, které monitorují rychlosti 24 hodin denně (něco jak u nás mýtné brány, do teď nechápu, proč je vláda nepoužívá k měření rychlosti). Po dálnici mi trošku chyběl tempomat, ale člověk si zvykne.

 

Po cestě jsem si všímal razantně se měnící krajiny, od stromů až po buš, a pak najednou zase lesy. Trošku mě mrzí, že první klokany (a nebylo jich mnoho) jsem nezastihl v moc svěžím stavu (chápejte, byly rozjetí a rozcupovaní autama a tirákama na hadry u cesty). Zaujalo mě, že Australané mají na regulérní dálnici odbočku doprava (jakoby u nás doleva), což mi přijde masakr, když si představíte, že se z leva řítí auta 110 a vy máte velmi omezenou startovací vzdálenost na to, dostat se na druhou stranu (moc se na to netěším až se svým pomalým a líným karavanem budu muset přejíždět přes protisměr na dálnici.. ). Po cestě jsem si dal krátkou obědovou zastávku v Albury, pěkné malé město, ale nic, co by stálo za řeč. Zatímco Canberra mě na první pohled zaujala. Při průjezdu tímto hlavním městem Austrálie s cca 300tis obyvateli, které prý vzniklo jen z toho důvodu, že se Sydney a Melbourne nemohly dohodnout, kdo bude hlavním městem a tak zvolily strategicky město uprostřed.

Večer jsem dorazil do svého prvního neplaceného kempu v lese Cotter Campground, v podstatě je to místo s facilities (záchody, voda, sprcha) a místem pro karavan a grilem, kde si můžete bezplatně večer dáchnout. Před tmou jsem se ještě vydal na obhlídku okolí a narazil jsem na 2 živé klokany, bohužel mi zmizeli z očí tak rychle, že jsem je nestihl natočit ani nafotit, tak snad příšte.

 

Ráno jsem se probudil opět před úsvitem, takže jsem sepsal část blogu (signál na místě nebyl). Vydal jsem se prozkoumat okolí a narazil jsem na jeden zajímavý trail cca 5 km k blízké přehradě Cotter Dam, kde jsem si poprvé vyzkoušel GoPro v pořádné akci a taky trošku otestoval, jak jsem na tom s fyzičkou a kolik energie mi sebrala otrava jídlem.

Poté jsem se vydal do hlavního města Canberra a zaparkoval auto kousek od břehu jezera TODO. Vydal jsem se po pěší zóně a po pár desítkách metrů chůze mě zaujala půjčovna kol. Hned jsem si jedno musel půjčit a za 3 hodiny jsem pak projel komplet všechna důležitá místa v Cannbeře (univerzitu, muzeum, park, parlament a okolní budovy jako nejvyšší soud apod). Canberra je krásné klidné moderní město. Pro milovníka architektury to musí být naprostá slast. Schválně se podívejte na google maps, jak vypadá město z ptačí perspektivy. Vše má svůj jasný řád a podoba města byla jasná už od počátku jeho výstavby. Ne, jak je to u měst časté, že se průběžně předělávají, upravují a rozšiřují.

 

Na večer jsem se vydal do kempu blízko Sydney, Bendeela Reserve, abych konečně pořádně viděl divoká zvířata, která jsem zatím neměl moc možnost potkat v živém stavu.  Večer jsem si udělal první teplé jídlo v karavanu (polévku) a už znám svůj karavan skrz na skrz. Pořád něco objevuji a každý den se toho strašně moc naučím. Faily a nepříjemnosti z prvních 3 dnů mě šílene posunuly. Schválně si vybírám výzvy a nelehké činnosti. Snažím se své cestování neustále posunovat a zlepšovat se. Samozřejmě mohl bych cestovat klasicky auto/autobus, hotel/motel/hostel, ale to znám, už jsem to zažil v Americe a Thajsku a rád bych se naučil nové věci a poznal nové situace. Těch prvních 5 dní mi dalo neskutečně moc. To je takové malé zamyšlení na závěr. Nebojte se failů a překážek, jen ty vás totiž posunou o úroveň dál.

4 – 5. den – Canberra
4.43 (88.57%) 7 hlasů
admin (14 Posts)

Internetový marketér, který se specializuje na affiliate marketing. Provozuje nástroj pro freelancery: www.freelo.cz


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *