47 – 51. den – Alice Springs

5 dní v nejikoničtější části Austrálie – rudý střed. Spaní pod širákem v mrazu, 6-ti kilometrový monolit a nejlepší průvodci pod sluncem:)

1.den

Při brzkém odletu z Darwinu jsem ještě musel vrátit auto. Zajímavé bylo, že nekontrolovali stav vozidla, ani kilometry při předání. Vše prej uvidím online a z bondu si strhnou případné kilometry navíc (je jich celkem 600…). Let z Darwinu do Alice Springs byl poloprázdný, ještě jsem neviděl tak prázdné letadlo. Díky tomu se vůbec neřešily zavazadla. Po cestě turbulence a byla docela oblačnost. Když jsme přistávali do Alice dokonce poprchalo a překvapila mě velká zima. Čekal jsem, že vystoupím do 40-ti stupňového vedra a bude to tu jako na Sahaře. Naopak bylo 10 mrazivých australských stupňů. Nicméně od zítřka má být oblačnost v čudu a začít opět pěkné počasí:). Po checkinu v hostelu jsem se byl projít do centra. Zaujalo mě, že všude je obrovské množství Aboriginců, kteří posedávají všude možně. Nevypadají moc přátelsky, naopak spíše nebezpečně. Vše tu hlídá poměrně velké množství policistů. Dorazil jsem do centra Todds Mall a vyšel si na Anzac Hill (památník obětem válek). Anzac znamená Australian and New Zealand Army Corps.

Po cestě zpět k hostelu jsem se ještě stavil do Reptile centra, kde jsem náhodou stihl představování zvířat a možností si podržet plazivce všeho druhu. Večer jsem na hostelu pokecal s Francouzem o jeho cestování a o tom, jak správně nakupovat a prodávat auta v Austrálii. Měl docela hodně zajímavých postřehů: kupuj auto/4WD/karavan vždy ve větším městě (Melbourne, Sydney) přesgumtree.com.au a snaž se ho prodat v menším, ale frekventovaném městě (Cairns, Darwin, Alice Springs). Je velmi pravděpodobné, že auto prodáš i o tisíce dolarů dráž a vyděláš na tom (poptávka v menších městech po autech je větší). Prodej aut probíhá tak, že dáš auto na portál gumtree.com.au, nebo stačí vylepit pár plakátů v hostelech na nástěnce a namalovat na přední sklo, že auto je na prodej. Auto se mu povedlo vždy prodat do sedmi dnů (prodával už 3 auta, vždy na tom vydělal). Při prodeji auta není potřeba moc složitě papírovat a nahlašovat převod auta jako u nás, stačí papír s podpisem původního a nového majitele (to platí ale pouze pro některá teritoria). Večer jsem si dal ještě na hostelu velbloudího burgera, který mě příliš neoslovil (podobné divočině).

2. den

Ráno budíček opět v 5 hodin, mírně jsem zaspal. Čeká mě The Rock Tour na Uluru, Kata Tjuta a Kings Cayon, cestovku mi doporučil Mário Roženský. Původně jsem chtěl jen na vlastní pěst, ale když jsem viděl ceny za půjčení auta a vzdálenosti, tak jsem situaci přehodnotil. Cena za tour včetně ubytování na 2 noci v hostelu Toddyy hostel a půjčení spacáku a vstupu do NP vyšlo cca na 420 dolarů).

Naši průvodci jsou na další 3 dny Paul (z Nového Zélandu) a Brett (z Austrálie) pohodáři. V busu je nás cca 14, po cestě zastavujeme a sbíráme dřevo na večerní táborák v kempu. Všude jsou mouchy, úplně vás obsypávají. Museli jsme ještě na letiště v Ayers Rock (celkem nás tedy je 18 lidí). První zastávka nás vedla do galerie a muzea u Uluru, odnesl jsem si hlavně to, že bumerang má pouze 1 druh, který se vrací zpět (ten vyvinuli Aboriginci v severním teritoriu pro zastrašování krokodýlů). Ostatní slouží jako útočná zbraň a nevrací se. Samotné Uluru vás zaujme už z obrovské dálky, protože na jinak velmi rovné pláni výrazně vyčuhuje 350m do výšky. Je to 2. největší monolit na světě (1. je taky někde v Austrálii, ale je v podzemí, nejde vidět). Když byla Austrálie ještě částí superkontinentu, nacházela se na ní největší hora na světě, 18 km vysoká, ta ale díky tomu, že hodně vyčnívala, podléhala rychlé erozi a tak kameny, které z ní odpadávaly, vytvořily Kata Tjuta (nedaleko Ururu) a písek, který byl odvátý dál vytvořil díky tlaku moře během stovek milion let Uluru (ano, celé to tu bylo pod oceánem). Co mě šokovalo, byla informace, že jen titěrná část Uluru jde vidět, zbytek monolitu je pod povrchem a je to celých 6 km!!! Uluru jsme si obešli, já si vyšlápl téměř nahoru, ale měl jsem pouze crocsy, takže jsem neriskoval úplný výstup nahoru, protože je to poměrně v ostrém úhlu. Až večer mi Brett řekl, že je Uluru posvátné místo a mnoho lidí nejen že zemřelo přímo při výšlapu, ale stávali se jim poměrně kuriózní smrtelné nehody i po návratu domů. Snad mě nestihne stejný osud. Západ slunce byl epický, Uluru je magické místo a připomíná spíše vesmírnou loď, něco, co tady prostě nepatří a naprosto to kontrastuje s okolní krajinou. Brett se převlékl do kostýmu Spidermana, tak mám i pár vtipných fotek.

Večer nás čekal táborák a spaní pod širákem. Paul řekl, že se lidé bojí spát pod širákem kvůli pavoukům. Ti tu ale v Austrálii nezabili nikoho už pěkných pár desítek let. Za to hadi jsou relativně nebezpeční, jed z nich může zabít i 100 lidí naráz. My se ale prej nemusíme bát. Jediné, na co je potřeba si dát pozor při rozbalování swagů (což je taková kapsa pro spacák), máme nejdřív prozkoumat, zda se tam náhodou neschovává nějaké překvapeníčko v podobě hada nebo pavoučka:-D. Noc byla hodně chladná, trošku jsem mrzl a připomnělo mi to spaní pod širákem ve Švýcarsku, což byl taky masakr. Noční obloha je obsypaná hvězdami, vidíte Venuši, mléčnou dráhu apod (ale to jsem moc nezkoumal, byl jsem rád, že můžu spát).

3. den

Další den byl Anzac Day (svátek pro válečné veterány), všude bylo poměrně hodně lidí, nicméně my jsme opět vstávali před 5 ráno a vyrazili na východ slunce na Uluru, kde jsme byli první a nakonec se ukázalo i jediní.

Poté jsme vyrazili na Kata Tjuta (znamená mnoho hlav), což je taková sestřička Uluru. Vypadá úplně jinak díky tomu, že nevznikla pouze z písku, ale i z obalených balvanů ze superhory. Sahá do výšky cca 600 m, ale pouze 1 km pod zem. Je to takový komplex balvanů s údolím uprostřed. Dali jsme si krásný 3-hodinový výšlap a vyrazili busem směr Kings Kanyon. Po cestě jsme se zastavili na obrovském solném jezeru. Benzín v Kings Kayon stojí 2,15 dolarů za litr, což je epicky drahé (normálně kolem 1,3). Přespání se neslo v podobném duchu jako předchozí noc, ale tentokrát jsem měl teplejší spacák. Večer jsme u táboráků hráli pár paměťových her a Brett s Paulem vyprávěli historky ze života a jejich cest. Tihle týpci toho na to, jak jsou mladí (kolem 30 let) zažili už opravdu hodně, lepší průvodce jsem ještě nezažil, oba naprosto super. Nicméně fluktuace průvodců musí být obrovská, dělají tour 2x týdně, výlety se dělají i v zimě, takže padá teplota pod nulu. Obvykle dělá tour pouze 1 průvodce a musí zvládnout ukočírovat 20 lidí. Brett i Paul přiznali, že dělají průvodce jen aby našetřili na další cestování po světě a cca do 6-12 měsíců oba chtějí práci v Alice Springs opustit.

4. den

Další ráno jako obvykle brzký budíček, tentokrát dokonce ve 4:00, výjezd směr 3-hodinový trail v Kings Kaynon. Poměrně strmý výšlap ve tmě abychom byli nahoře při východu slunce. Krásné scenérie, sám bych se k takovému šílenému vstávání nedokopal, ale musím uznat, že zažijete úplně jiné pohledy na krajinu a viz fotky. Brett vyprávěl o Aborigincích. Mají velmi promyšlený a docela brutální systém trestů. Aboriginci, kteří udělají něco hodně zlého (vražda, znásilnění) musí opustit komunitu (cca 70 procent Aborigiců stále funguje ve vlastních skupinách mimo města) a jdou do exilu. Když vidíte Aborigince kulhat, potkal ho jeden z trestů (probodnutí stehna, nebo naříznutí Achilovy šlachy). Nejčastěji se pak centralizují do Alice Springs, což je takové centrum vyhnanců a zlých Aboriginců, proto je tu tolik policistů a večer se nedoporučuje vycházet sám ven. Proto i když se Alice Spring říká hlavní město Aboriginců, nejedná se o moc reprezentativní vzorek populace, něco jako kdybyste posuzovali Čechy podle toho, když navštívíte věznici. Aboriginci v Alice Springs jsou většinou alkoholici, i když je tu prodej alkoholu Aborigicům zakázaný.

Návrat do Alice Springs proběhl v pořádku, ještě jsme měli zastávku na velbloudí farmě
(kteří tu byli přivezeni a žijí tu i divoce ve volné přírodě). Večer nás čekal ještě networking v nedaleké restauraci s živou hudbou, kde jsme pokecali a vyhodnotili nejlepší obrázek celé tour. Díky Máriovi za super tip (nejsem moc milovník stádových tour, ale tahle byla v mnoha ohledech unikum), byly to hodně náročné 3 dny, hlavně co se týče vstávání a přepravování v busu. Vzdálenosti jsou tu opravdu šílené, takže celkově jsme v busu strávili cca 16 hodin přemisťováním. Dozvěděl jsem se toho ale šíleně moc nejen o samotné Austrálii, Aborigincích, geologii ale i při pokecu s lidmi z tour i o jejich domovinách a životě. SuperCool.

5. den

Odlet z Quantas, zatím nejlepší servis. Let byl ale ze všech 3 vnitrostátních nejdražší (Virgin=200 $ , Jetstar = 160$, Quantas=300$).

47 – 51. den – Alice Springs
5 (100%) 4 hlasů
admin (14 Posts)

Internetový marketér, který se specializuje na affiliate marketing. Provozuje nástroj pro freelancery: www.freelo.cz


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *