9. – 14. den – Blue mountains

Tento report bude obsáhlejší, popisuje totiž týden, který jsem strávil v jednom z nejoblíbenějších národních parků v Austrálii. Za těch 7 dní se toho událo mnoho. Mimo trailů, práce a nových zkušeností jsem dostal také hned několik lekcí. Pojďme, ale popořadě, budu se snažit být maximálně stručný a k věci.

1. den

Poprvé jsem vařil hlavní jídlo v karavanu – těstoviny s tuňákem. Nebyla to žádná hitparáda, ale když má člověk hlad, je rád za každé jídlo včetně toho, co poskládá ze surovin, které náhodně v karavanu našel 🙂 1. den jsem započal v kempu Euroka, ke kterému vedla poměrně náročná cesta, ale ani zdaleka ne tak náročná, jako cesta z posledního dne viz dále. Dal jsem si první menší trail (výšlap) k jezeru, ve kterém jsem si dokonce zaplaval a obhlídl okolí kempu. Večer jsem také konečně narazil na první klokaní rodinku, se kterou jsem se mohl pofotit, seznámit a poklábosit. Večer, když jsem relaxoval, za mnou přišel mladý Holanďan a dal mi spoustu věcí a jídla, protože již končí svou cestu karavanem a tak mají 2 možnosti, buď ty věci, které nevyužili, vyhodí nebo mi je dají a budou alespoň někomu užitečné. Moc jsem za dary poděkoval a navrch jsem dostal spoustu tipů na to, kam mám dál zajet.

 

2. den

Ráno jsem vyrazil směr město Katoomba, což byla má další zastávka v Modrých horách. Po cestě jsem se ještě zastavil na kratší asi 2 hodinový trail k Red Hand Cave. Jeskyně s obtisknutýma rukama Aboriginců, které se datují 1600 let před naším letopočtem. Nicméně Aboriginci (původní obyvatelé) žijí v Austrálii již 40 tisíc let a přešli na tento ostrov ještě tehdy, když ostrovem nebyl.

 

Dále jsem pokračoval k Wentworth Falls, ale bohužel pršelo a byla mlha, proto jsem si dal kratší okruh v podobě Overcliff trailu a Short Cut tracku a vyrazil jsem do hostelu No.14 za 28 dolarů za noc, abych se trošku zahřál, vypral si a udělal nějakou práci. Na hostelu bylo poměrně rušno. Hostel měl free parking a wifi. S tím, že když jste chtěli používat wifi, přišli jste si na recepci pro lístek a dostali login a heslo s 100MB limitem. Když limit využijete a věřte, že to není vůbec složité, jdete si pro nový lístek. Celkově mám teď k internetu a datům úplně jiný přístup, musím hodně šetřit a přemýšlet nad tím, abych zbytečně nestahoval a neprohlížel datově náročné weby (YouTube, Facebook, Novinky). Díky tomu trávím čas na počítači opravdu jen produktivně, prací a nebo sepisováním reportů. Tohle je pro mě opravdu velká lekce vážit si internetu, signálu, jakéhokoliv připojení a uvědomit si, že to rozhodně není samozřejmá věc. Další lekce pokory je k elektřině. V karavanu mám sice elektřinu, ale zástrčky nefungují. Mobil a drobné zařízení nabiju pomocí USB ze zapalování karavanu, ale notebook prostě po 6-ti hodinách umírá a dobít si jej musím v hostelu nebo v karavan parku s elektrickou přípojkou. Opět, začínám si vážit tak základní a samozřejmé věci, jako je elektřina, pro mnoho lidí naprosto nepředstavitelná myšlenka, že k ní prostě nemáte přístup 🙂 Na hostelu jsem dostal několik tipů (od hostelmamá a hostů) na traily a tipy, co dál dělat v Austrálii.

 

IMG_5306

Vyrazil jsem na trail z Leury (kousek od města Katoomba), jednalo se o kratší levou část, celkem 2 traily (Leura Federal Pass – Dardanelles Pass), které trvaly cca 3 hodiny.  Celkově mi přijde, že značení trailů je docela chaotické a ne tak vymakané jako v USA. Na trailu jsem potkal zajímavou figurku, Kima z Jižní Koreje, a dali jsme se ihned do řeči. Zaujalo mě, že má velký batoh, igelitku a deštník a takto chodí po trailech. Opět začalo pršet, tak jsme si po cestě s Kimem, při vyhýbání se velkým loužím a blátivě cestě, povídali. Kim je velký cestovatel, za 10 let procestoval 69 zemí, a prej studuje lidskou povahu. Říkal, že lidé ovládají pouze 10 procent a zbylých 90 procent ovládá naopak je (nevědomí), a to ho zajímá a to studuje. Vyšlapal na Kilimandžáro i nějakou brutálně nebezpečnou horu v Turkmenistánu nebo nějaké takové divné zemi. Večer jsem opět přespal v hostelu, protože nepřestalo pršet. Další noc mělo být ale už konečně pěkně.

 

4. den

Na další den jsem si naplánoval jeden z nejsložitějších trailů, které jsem kdy absolvoval. Cítil jsem se fit, připraven a také jsem se dostatečně zásobil jídlem. Z hostelu jsem vyrazil kolem 8:30 a trail započal krásného rána 9:00. Jednalo se o oblast Blackheath a byla to kombinace více trailů spojených dohromady. Odhad hostelmamá byl 9 hodin čistého času. Vyrazil jsem tedy po Rodriguez Pass směr k Rock Junction a po cestě jsem se párkrát ztratil. Občas jsem vůbec netušil, kde pokračuje cesta, často chybělo jakékoliv značení a občas jsem prostě musel zvolit cestu pokus omyl. Bylo ale krásné počasí a po včerejším vydatném dešti mě ochlazoval déšť na rostlinách. Cca 3 hodiny jsem se brodil džunglí v údolí BlackHeath a nepotkal ani živáčka. Po nějaké době jsem si uvědomil, že jsem z toho příjemného ochlazování deště od rostlin úplně durch mokrý, ale moc mi to nevadilo. Co mi vadilo více, bylo to, že jsem na tvář nachytal asi miliardu pavučin, které byly rozvěšené v džungli, kterou jsem se probíjel, a to je vzhledem k tomu, že pavouky opravdu nesnáším a mám mírnou arachnofóbii, docela nepříjemné.  Člověk si ale na pavučiny a časem i jejich chuť zvykne :-D. Z Rock Junction, který jsem si vyšlápnul, byl krásný výhled z údolí na okolní hory. Zahlédnul jsem ještěra a ptáky, ale žádné další živočichy (hady, pavouky, dinosaury nic)

 

Poté jsem pokračoval na Evans Lookout a zjistil jsem, že to, co mi mělo trvat 5,5 hodin jsem zvládl za cca 3,5 hodiny. Rozhodl jsem se proto si přidat trošku do kotle a rozšířit svůj mega trail ještě o jeden podtrail, který měl dle mapy a snažení trvat další cca 3 hodiny. Přešel jsem přes Grand Canyon a poté přes Cliff Top track zpět do výchozího bodu. Podle odhadů měl trail celkově kolem 15k m a trval mi celých 7 hodin. Večer jsem se přemístil do blízkého kempu a poslechl si při sledování hvězd výborného francouzského kytaristy své nejoblíbenější songy od Foo Fighters nebo Radiohead.

 

5. den

Opět nemělo být pěkně. Dopoledne jsem ještě stihl krátký trail u kempu, kde jsem narazil na Australana, který si přinesl figurky víl a fotil je v řece pro svou dcerku :). Poté jsem se přemístil za deště opět na hostel, kde jsem téměř celý den pracoval. Přes den jsem si ještě zašel do města na zatím nejlepší Fish and Chips se salátem, za 9 dolarů ve vietnamské restauraci, jaké jsem kdy měl :). Večer jsem se seznámil s Thomem z Francie, je mu 22 let a 4 měsíce pracoval v Sydney, a teď si udělal první výlet, než pojede zpět do Francie.

 

6. den

Vyrazil jsem opět dříve, protože dle předpovědi mělo být krásně, směr Katoomba Scenic World. Jedná se o komerční záležitost, cca 3 lanovky jsou vybudovány v bezprostřední blízkosti nejznámějšího místa Blue Mountains, které se jmenuje 3 sestry. Jedná se o seskupení 3 skal, ke kterým se váže jedna legenda, kterou vás nebudu zatěžovat a které vypadají zajímavě, ale nezdá se mi to jako něco, co by mě mělo posadit na prdel. Naopak z množství lidí (na místo se vydávají celé autobusy lidí) jsem nebyl moc nadšený. Nakonec jsem prošel všechny 3 lanovky a nejpozitivnější na tom celém bylo, že jsem znova potkal Thoma z Francie a zbytek krátkého pobytu v Scienic World strávil s ním. Za 35 dolarů dostanete neomezený vstup do areálu 3 lanovek, které můžete libovolně využívat. Je potřeba se ale připravit na masy lidí konkrétně důchodců, Asiatů, rodin a školních výletů. K Blue Mountains se celkově váže hrozně moc zajímavých věcí, pokusím se vypíchnout ale pouze 2, které mě zaujaly nejvíce. Celé hory jsou neskutečně staré, dokonce tak neskutečně, že Grand Canyon v Arizoně byl v době, kdy už to tady mělo takovou podobu, pouze několik centimetrů hluboký. Modré hory se nazývají podle toho, že stromy eukalyptů uvolňují do vzduchů částečky (nějaký pyl asi), které tvoří z větší dálky zrakový efekt (klam) a vzdálenější místa se jeví jako by byla opravdu modrá.

 

Po 3 hodinách jsem se vydal znovu směr Wentworth Falls, které mi 2.den propršely a naplánoval jsem si delší trail přes údolí Wentworth Pass a po cestě vysekané ve skále National Pass. Dle průvodců to mělo trvat cca 4-5 hodin, ale já to měl cca za 2 hodiny projité. Nechápu, jestli jsem tak rychlý nebo to značení a odhady jsou tak předimenzované, ale přidal jsem si 2 další traily, abych si to alespoň trošku zobtížnil. V USA se mi zdály traily tedy mnohem obtížnější. Večer jsem se chtěl utábořit v nějakém blízkém kempu. Nejdřív jsem vyrazil do Ingar Campsite, ale když cca 10 km do cíle zmizela cesta a stalo se z ní něco, co bych připodobnil korytu vyschlé aktivní řeky, tak jsem se rozhodl, že zamířím do jiného kempu s názvem Murpys Glen. Tato cesta na tom nebyla o mnoho lépe, ale řekl jsem si, že to zvládnu a taky zvládnul. Po téměř nesjízdné cestě a po mnoha upozorněních, že je doporučen náhon na všechny 4 kola (4WD) jsem se dostal do parku uprostřed lesa, kde nikdo nebyl a moc se mi tam nelíbilo. Přišlo mi, že na kempování někde uprostřed lesa sám ještě nemám dostatečný skill a tak jsem se vydal po šílené cestě zpět směr kemp, který jsem znal z 1.dne Euroka. Cesta zpět mi potvrdila, že jsem se ve svém karavanu šeredně spletl, když jsem ho považoval za slaboučké autíčko. To, co karavan vyjel, mi opět dalo lekci pokory, že nemám nic a nikoho podceňovat, než si opravdu ověřím, co opravdu dokáže.

Zatím jsou pro mě 2 týdny Austrálie série obrovských lekcí, možná největší škola jakou jsem v životě zatím dostal po všech směrech. Je to náročné, hodně náročné ale na druhou stranu neskutečně obohacující. Tolik situací, problémů, řešení a AHA momentů jsem neměl za poslední roky. Začínám si docela silně uvědomovat, co je pro mě důležité a čeho bych si měl cenit a vážit.

 

 

9. – 14. den – Blue mountains
5 (100%) 5 hlasů
admin (14 Posts)

Internetový marketér, který se specializuje na affiliate marketing. Provozuje nástroj pro freelancery: www.freelo.cz


2 thoughts on 9. – 14. den – Blue mountains

  1. Pekny report, do Australie bych se v nejblizsich letech taky rad vydal 🙂

    Jinak k tomu nabijeni notebooku, na roadtripu v USA jsme meli 12V inverter z Wallmartu (100W max, 150W peak) za par dolaru a dva Macbooky (kazdy 65W nabijecka) se za nejakych 10 hodin jizdy nabily na 50-60%, kdyz jsme nabijeli jen jeden, tak to bylo rychleji. Tak to muzes zkusit a pred odletem domu poslat na mistni Bazarobot a dostat prachy zpet (v USA jsme tak vyuzili SellYourStuffOnEbay). 🙂

    Reply

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *